Nikdo nevěděl, že ztvrdnu na tak dlouho dobu a kdoví do kdy ještě doma. A že to nepřeji nikomu odejít na nemocenskou z práce, kde jste si konečně byli jistí v tom co a jak děláte a měli z toho radost, ale o tom někdy jindy. Rozhodli jsme se tedy, že si pořídíme pejska, přesněji Yorkshirského teriéra. Nic velkého, bydlíme v bytě, tak aby se tady netrápil. Našli jsme si inzerát, jeli jsme se podívat a nadšeně odjížděli poté domů. Samozřejmě jsme zvažovali co vše pro nás takový pejsek znamená a kdo se nám o něj v případě potřeby bude starat. Zaplatili jsme zálohu a jen vyčkávali, kdy se nám majitelka ozve a bude pravý čas si odvézt fenečku domů.Jméno pro pejska, tedy fenku jsme vybírali společně a jelikož je přítel velký fanda Star Wars, rozhodli jsme se pro jméno princezna Lea. Možná se to zdá někomu komické, ale proč ne, říkali jsme si, rozhodně takové jméno pro psa jen tak někdo nemá.
Nastal den "D" a my jsme konečně mohli jet pro Leu. Samozřejmě na poslední chvíli před předáním jsme nakupovali vše nezbytné pro pejska, aby jí nic nechybělo a měla se u nás dobře. Klasicky jsme se u toho stihli i pohádat a já jsem málem odešla domů pěšky, ale nakonec jsem se přemohla a vše šlo dobře. Malou Leu jsme si domů dovezli v košíku s dekou a neuvěřitelně se třepala, to ji však doma po chvíli přešlo a stal se z ní malý hravý divoch. Tak maličké krásné, hravé zvířátko, které vypadá jak plyšový medvídek jsem dlouho neviděla a všichni z ní byli nadšení. A proč píši v minulém čase? Bohužel po pár dnech s Leou doma se u mě začala objevovat hrozná alergie. Opravdu jsem myslela, že si vyškrábu oči, pak už jsem nemohla ani dýchat a proto jsem šla na alergologii, kde mi doktorka řekla, že by se mi stav nadále mohl zhoršovat a ať dáme pejska co nejdříve z domu. Přítel byl smutný, já jsem byla naštvaná na sebe, že nemůžu mít ani psa a taky mi už přijde neuvěřitelné mít tolik smůly a stále čekám, kdy už bude líp. Takže jsme se snažili dát Leu do dobrých rukou a po týdnu skončila u přítelovy maminky, kde už jednoho Yorkshira mají, takže jsou teď kamarádi a Lea ho pořádně prohání. V podstatě nakonec vše dobře dopadlo aspoň pro Leu, která je v dobrých rukou a můžeme se za ní jezdit dívat na návštěvu. Já jsem zase sama doma a zvíře už asi riskovat nebudeme, snad vše dobře dopadne a budu moci co nejdříve fungovat dál jak jsem byla zvyklá...Aspoň, že mám milujícího partnera vedle sebe, který při mě stojí ve všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat